Tento působivý obraz zobrazuje mlhavé městské železniční nádraží, kde z lokomotiv stoupá hustý plyn bílého kouře, který se mísí s bledou oblohou v odstínech šedé. Perspektiva je vedena z balkónu nebo mostu za železnou zábradlím a zve diváka, aby se zadíval na železniční koleje táhnoucí se do dálky. Kompozice je vyvážená, tmavé stíny na kolejích kontrastují s jemným rozptýleným světlem obklopujícím kouř a budovy, čímž vzniká atmosféra současně industriální a poetická.

Technika použitá k vytvoření obrazu pracuje s volnými, ale účelnými tahy štětce, které spíše naznačují tvary než je přesně definují, čímž obraz získává snovou aurou. Barevná paleta je omezena – převládají tlumené modré, šedé a jemné okrové tóny – což podtrhuje pocit klidného ranního nebo soumrakového okamžiku, kdy čas jako by se zastavil. Emočně obraz vyjadřuje pocit přechodu mezi pohybem a klidem, evokuje ticho před odjezdem vlaku nebo klid po hektickém dni, rezonuje s pulzem městského života, ale zároveň je zahalen rozvážnou tichostí. Z historického hlediska představují podobné obrazy železničních nádraží období průmyslové revoluce zájem o moderní technologie a městské proměny, což dělá toto dílo důležitým příkladem spojení pokroku a atmosféry.