Tento sugestivní obraz vtahuje diváka do tiché, pastorální krajiny, kde dominuje majestátní strom se rozprostřenými větvemi po celé ploše plátna. Kmen stromu je hrbolatý a spletité větve naznačují uplynutí mnoha let, přičemž každá větev vypráví příběh odolnosti. Pozadí se jemně rozplývá do mlhavého obzoru, kde nejasné postavy a další stromy splývají s atmosférou, což vytváří pocit hloubky a klidu. Malířův štětec je jemný, ale rozhodný; využívá subtílní přechody zelených a hnědých tónů, které sladěně ladí s utlumenými modrými odstíny oblohy. Celková paleta vyvolává jemnou melancholii — jako kdyby divák mohl slyšet jemný vánek šeptající mezi listy.

Kompozice vyvažuje naturalismus a poetickou citlivost, zve k zamyšlení nad tichou sílou přírody. Prostorové uspořádání je promyšleně vrstevnaté, což umožňuje oku putovat od prominentního stromu k rozlehlé louce, kde nejasné lidské postavy tiše spolupracují se zemí. Tyto malé postavy dodávají obrazu měřítko a narativní prvek, naznačují lidské spojení s tímto pokojným prostředím. Obraz vznikl v době, kdy krajiny nebyly jen pozadími, ale objekty plnými nálady a významu, a zůstává něžnou poctou kráse a trvalé přítomnosti přírody.