V této klidné a atmosférické scéně je divák přenesen na pobřeží Pourville, kde mlhavé počasí tkané jemnou tapisérii přes krajinu. Jemné barvy západu slunce se harmonicky mísí do měkkého zlatého odstínu, který celou scénu obklopuje, dodává jí snovou kvalitu; zdá se, že čas stojí uprostřed rozlehlého klidného moře. Útesy se majestátně zvedají v pozadí, jejich tlumené zelené a hnědé tóny zjemňují kontrast s teplým nebem, zatímco pobřeží pod nimi je poseto živými postavami—malými, téměř křehkými vůči mohutnosti přírody.

Při bližším pohledu lze postřehnout zručnost malíře, která zachycuje plynulost vln bijících na břeh a světlo odrážející se na vodě v tanci emocí. Kompozice je znamenitě vyvážená, přirozeně přitahuje pohled od postav na předním plánu k obzoru. Nepochybně je zde pocit míru, který ovíjí diváka; je to okamžik zamrzlý v čase, vyvolávající pocity nostalgie a touhy po jednodušších, slunečných dnech.