V tomto uměleckém díle se před divákem rozprostírá velkolepá krajina, zahalená v éterické atmosféře, která jako by zachycovala okamžik těsně po úsvitu civilizace. Vysoké útesy, majestátní a impozantní, se dramaticky zvedají z půdy, vrhají hluboké stíny, které se propojují se zkresleným světlem měkce pronikajícím skrze mraky. Krajina je obklopena bujnou vegetací, s kombinací stromů, které stojí vzpřímeně a dalšími rozptýlenými, vytvářejícími bohatou tapisérii textur a tvarů. Klikatá cesta, která prochází scénou, vede pohled hlouběji do krajiny, vybízí k prozkoumání a pocitům objevování. Vodopády stékají po skalnatém terénu, jejich jemné zvuky jsou téměř hmatatelné, mísící se v klidných řekách, které se vinou zeleným údolím níže.

Barevná paleta je symfonií zemitých tónů — bohaté zelené, hnědé a sem tam jasně zbarvené květiny, doplněné teplými tóny slunečního světla. Interakce mezi světlem a stínem dodává hloubku, posiluje dramatiku a úctu tohoto posvátného prostoru. Člověk téměř cítí klid této scény, ale současně panuje podzimní napětí; divák si uvědomuje sílu a křehkost přírody. Historicky tato malba slouží jako dojímavá připomínka fascinace romantické éry vznešeným a krásou divoké přírody, zachycující často bouřlivý vztah lidstva s přírodním světem. Oslavuje nejen fyzickou krajinu, ale také filozofické zkoumání lidských zkušeností tváří v tvář velikosti a času.