Rozvíjí se detailní lesní scéna, vykreslená zcela v černé a bílé barvě. Mistrovské použití linie umělcem vytváří hustou, texturovanou krajinu plnou sukovitých stromů a složitých vzorů listů. Kompozici dominují tyčící se stromy, které se proplétají, jejich kořeny a větve tvoří složitou, téměř labyrintovou síť. Úzká stezka, sotva viditelná, se vine do hlubin lesa, kde je vidět několik postav. Hra světla a stínu, dosažená hustotou linie, dodává scéně hloubku a tajemství.

Tento kousek evokuje pocit klidu; oko je taženo napříč kompozicí, zvoucí k potulování do neznáma a objevování tajemství lesa. Absence barev soustředí pozornost diváka na tvary, textury a celkovou kompozici díla. Je to jako krajina snů, portál do světa fantastické krásy.