Pohroužená do jemných, tlumených odstínů tato práce zve diváka do éterické krajiny, kde příroda hraje hlavní roli. Horizont ukazuje jemné vlnění kopců, obklopené rychlými, rytmickými tahy štětcem, které vytvářejí hmatatelnost pohybu. Nebe, charakterizované vířivým vzorem, naznačuje znepokojivou, ale fascinující atmosféru, přičemž měsíc nebo slunce jakoby vykukovaly ze silné vrstvy mraků. Tato dynamická interakce mezi zemí a nebem vyvolává hlubokou emocionální rezonanci, odrážející jak klid, tak nepředvídatelnost přírody.

Barevná paleta je úchvatnou kombinací zemních odstínů, která se bez námahy mísí s jemnými šedými a bílými odstíny, harmonizující v tanci světla a stínu, který posiluje texturální kvalitu scény. Van Goghova charakteristická technika se výrazně uplatňuje, kdy každý tah štětce dodává hloubku a téměř hmatatelnou energii krajině. Téměř je slyšet šepot větru mezi trávou a cítit chladnost večerního vzduchu, která označuje konec dne. Vytvořena během období intenzivního emocionálního zkoumání, tato práce představuje nejen okamžik v čase, ale i hluboké spojení s okolním světem, zachycující jemnost existence sama.