Obraz zachycuje poklidnou scenérii říční vesnice, zalitou měkkým, rozptýleným světlem pod mírně zastřenou oblohou. Jemné tahy štětce vyvolávají náladu něžného klidu; voda odráží poklidně rozmístěné vesnické domy, jejichž špičaté střechy a štíhlá věž kostela se jemně tyčí nad stromy. V popředí dominuje bujná zeleň a dva vysoké stromy rámují prázdný dřevěný člun u břehu, který zve k tiché úvaze či klidné plavbě po řece. Stlumené zemité tóny a chladné modré odstíny se harmonicky prolínají a vytvářejí téměř nostalgický klid, jako by šeptaly příběhy každodenního venkovského života.

Při důkladnějším pohledu je patrné jemné využití světla a stínu, které navozuje hloubku a atmosféru bez přehnaných detailů. Kompozice vede zrak od stromů na pravé straně přes klidné vlnky řeky až k intimní skupině domů v pozadí. Rovnováha mezi přírodními prvky a přítomností člověka posiluje emocionální náboj a evokuje klidný únik do náruče přírody. Historicky odráží tento styl impresionistické tendence 19. století, které upřednostňovaly zachycení pomíjivé krásy přírody s poetickým nádechem, což dělá z tohoto díla krásný příklad venkovského kouzla a jemné elegance.