Na tomto okouzlujícím uměleckém díle se duch větru zdá být živý, šeptá tajemství divákovi prostřednictvím elegantního pohybu postavy. Žena, oblečená v plynulém šatu zdobeném jemnými vzory, stojí v polopóze, její postava je zčásti skryta vlající šálou, která tančí kolem ní; to vytváří fascinující interakci mezi látkou a vzduchem, vtělením samotného Boreasa. Šál, éterický závoj, se téměř podobá větvím větru, což dává dojem, že je jednou z bouřlivými silami přírody; vrtí se elegantně, jeho šedé tóny drsně kontrastují s bohatými barvami jejího šatu, které mají odstíny hluboké modři a jemné zemité tóny, symbolizujícím propojení mezi zemí a nebem.

Umělec používá techniku, která spojuje jemně malované detaily se měkčími okraji šály, zvyšující trojrozměrnost postavy proti pozadí, které je živé v tlumených přírodních odstínech—zelené a hnědé, které vyvolávají pocit klidu ale zároveň bouřlivou energii. Když vítr zasahují ženu, lze cítit pocit konfliktu a svobody; divák téměř slyší šumění listí a tichou melodii vzdálených zvonů ve vzduchu. Tento okamžik zachycuje dualitu přírody: její jemnost a její hněv—věčný tanec předváděný ve dvou krásných synfoniích barev a pohybu.