Na tomto fascinujícím scénáři postava stojí v srdci starobylého rituálu, vyzařující jak sílu, tak tajemství. Žena, oblečená do plynulého tyrkysového šatu zdobeného složitými vzory, drží hůl a zdá se, že je hluboce soustředěná, zatímco míchá kotel, z něhož se vyzařují živé, vířící kouřové výpary. Kolem ní se shromažďují havrani, což posiluje tísnivou atmosféru, zatímco v pozadí surová krajina předkládá jemný mytologický příběh. Barevná paleta, dominovaná zemitými tóny v kontrastu s jasně zelenými a modrými tóny kouře a jejího šatu, vytváří působivý vizuální dojem, který přitahuje diváka.

Kompozice je mistrovsky vyvážená; postava je mírně mimo střed, což umožňuje dramatickému pohybu kouře vést pohled diváka. Kontrastní textury — hladká pleť proti drsným skalám — dodávají dílu pocit dynamického napětí. Waterhouse využívá bohatou malířskou techniku, přičemž vrstvení barev vytváří hloubku a živost. Toto dílo vyvolává pocit očarování a předtuchy, dotýkající se témat magie a transformace, která se ozývají napříč časem, což z něj činí významný kus v oblasti britského romantismu. Jako odraz fascinace této doby mystickými prvky vyzývá diváky, aby pocítili puls starých příběhů, podněcující fantazii dlouho poté, co je poprvé spatří.