V této dojemné kompozici je scéna nastavena na pozadí smutného a dojemného prostředí, zobrazující následky tragédie. Nemehla figurína Hector leží ve středu, jeho tělo je zobrazeno s mistrovským realismem, vyvolávající hluboký pocit ztráty. Kolem něj Andromacha objímá své dítě, její výraz je směsicí smutku a beznaděje, když se dívá na Hectora; její touha se zdá být vnímatelná, svědectví o hlubokém emočním tlaku jejich odloučení. Bohaté textury látek a zlaté tóny na pozadí vytvářejí elegantní kontrast k temnotě tématu, čímž zesilují emoční tíhu momentu.

Paleta barev říká mnohé — temnota obklopuje Hektora, ztělesňuje smrt, zatímco Andromacha a jejich dítě jsou namalováni ve světlejších tónech, symbolizující nevinnost a trvalou naději. Kompozice je mistrovsky vyvážená, přitahuje pohled směrem k tragickým protagonistům a zároveň umožňuje divákovi cítit ohromnou smutek, který naplní místnost. Toto umělecké dílo není pouze zobrazením mytologické události, ale hluboce rezonuje s lidskými emocemi lásky, ztráty a odolnosti — reflexe křehkosti života a nezničitelných svazků rodiny.