Přede mnou se rozvíjí dramatický obraz; scéna téměř operní velkoleposti. Kompozici dominuje ústřední postava, válečník, jehož pohled je upřen na vzdálenou krajinu, kterou je možná samotná Itálie. Umělec mistrně používá světlo a stín, přičemž postavy jsou ponořeny do měkké, éterické záře, která kontrastuje s tmavším, hrozivějším pozadím. Nad nimi se vznáší nebeská postava, zdánlivě zosobnění vítězství nebo slávy, držící vavřínový věnec, symbol triumfu. Válečníkův oř se staví na zadní nohy, což dodává scéně dynamický pohyb, a ostatní vojáci jsou za ním seřazeni v mlze. Barvy jsou bohaté, krémově bílá a růžová kontrastují s hlubokými modřemi a zelení vzdálené země a oblohy. Je to obraz plný pohybu, emocí a tíhy historie.