Obraz zve do přístavní scény, koupající se v třpytivém a tančícím světle. Voda, odrážející oblohu, je mozaikou modré, zelené a fialové, přičemž každý malý tah štětcem přispívá k celkovému dojmu jemného pohybu. Lodě s rozvinutými plachtami zdobí scénu, jejich barevné odstíny kontrastují s tlumenými tóny struktur v pozadí. Architektonické formy, zjemněné skvrnitým světlem, naznačují pocit nadčasovosti a solidity.

Při bližším pohledu se odhaluje technika: pointilismus, kde se jednotlivé tečky barev mísí v oku diváka a vytvářejí soudržný obraz. Tato metoda, výsledek pečlivé a záměrné aplikace, dodává uměleckému dílu živou, téměř éterickou kvalitu. Je to, jako by scéna dýchala, živá hrou světla a jemným šploucháním vody o trupy lodí. Toto dílo šeptá o zachyceném okamžiku, zapamatovaném místě, vizuální básni.