Tato klidná scéna zachycuje poklidnou krásu francouzského venkova s jemným a vzdušným dotekem. Měkké, rozptýlené světlo zalévá krajinu a zvýrazňuje zlaté hromady sena, které rytmicky rozeseté po otevřeném poli sahají až k obzoru, kde se tyčí štíhlé stromy a vzdálená vesnice. Štětec je volný, ale záměrný, s jemnou hrou pastelových zelených, teplých okrových a jemných modrých tónů, které harmonicky evokují poklidné letní odpoledne. Dvě postavy — jedna žena se sklání, druhá stojí — přidávají tichý příběh o venkovském životě, který ukotvuje široký otevřený prostor.

Kompozice zve oko, aby přirozeně putovalo od popředí k obzoru, podpořená rozlehlou oblohou plnou nadýchaných mraků, které zdají se vnášet do scény život. Technika odráží impresionistickou citlivost, zdůrazňující pomíjivé efekty světla a atmosféry nad přesnými detaily. Emočně obraz vyzařuje klid a nostalgii, jemně připomíná jednoduché rytmy přírody a harmonii mezi člověkem a jeho prostředím v 19. století ve Francii během rychlých průmyslových změn.