Toto umělecké dílo mě přenáší do tiché lesní mýtiny, místa, kde sluneční světlo proniká mezi tyčícími se borovicemi a posypává zem měnícími se vzory. Kompozice vede oko podél cesty a zve na cestu do srdce této klidné scény. Skoro slyším jemné šelestění listů a vzdálený šepot větru.

Mistrovství umělce v práci s linií vytváří podmanivou interakci světla a stínu. Tmavé, husté kmeny stromů ostře kontrastují s zářivou oblohou, která jako by dýchala s přítomností velkých, nadýchaných mraků. Detaily, od jemného olistění v popředí po texturovanou kůru borovic, jsou vykresleny s přesností a pečlivostí. Je to svět kontrastů, prostor, kde se prolíná samota a klid. Cítím nával klidu, pocit hlubokého spojení s krásou přírody.