Tento obraz vtahuje diváka do klidné, lehce nostalgické irské venkovské krajiny, jejíž dominantou je mohutný, rozvětvený strom s kroucenými větvemi elegatně rozprostírajícími se po celé ploše díla. Jemné lavírování inkoustem a měkké sépiové tóny dodávají kompozici nadčasovou jemnost. V pozadí se rozostřeně rýsuje silueta hradu Lea, jehož středověké věže evokují bohatou historii Irska. V popředí postavy – jezdec na koni a další lidé sedící u stromu a malé chalupy – naznačují příběhy každodenního venkovského života. Rovnováha mezi přírodou, lidskou přítomností a historickou architekturou vytváří harmonickou a klidnou atmosféru k zamyšlení.