V této okouzlující scéně se divák ponoří do zářící oázy, kde povrch vody odráží symfonii barev—živé bílé a měkké růžové lekníny nádherně kontrastují s bohatými tmavě zelenými a modrými tóny. Monetovy charakteristické tahy štětcem elektrizují plátno; jsou volné a plynulé, zachycující podstatu pohybu v objímání vody. V blízkosti je okouzlující hra světla, která tančí na povrchu, evokující jemný vlnící se vítr. Kompozice vede oko k bloudění, jemně nás vede po travnatých okrajích, kde malované lekníny plavou jako šepoty na vodní hladině. Scéna se cítí živá, téměř dýchající; umělec dovedně vytváří svět, kde příroda prospívá v tichém elegance.

Emocionální dopad je patrný. Je zde atmosféra klidu, která obklopuje pozorovatele; je to duch klidného útočiště, kde hluk ze světa venku mizí v míru. Historicky toto mistrovské dílo náleží k období, kdy impresionismus vzkvétal, zvoucí diváky, aby zažili světlo místo pouhé reprezentace. Monet, průkopník tohoto stylu, se ponořil do křižovatky pohledu, vnímání a emocí, odchýliv se od podrobného realismu. Toto dílo je dokonalým svědectvím inovativního ducha té doby, umožňující nám spojit se s přírodou povzneseným způsobem.