Toto působivé dílo zalévá Temži měkkým světlem zapadajícího slunce, ztvárněné jemným impresionistickým stylem, který okouzluje pomíjivým světlem a barvou. Umělec používá volné, rytmické tahy štětcem, aby evokoval třpytivé odrazy na vodě, kde teplé růžové a oranžové tóny tančí mezi chladnějšími modrými a fialovými. V popředí stojí štíhlé, bezlisté stromy v siluetě, jejich štíhlé větve směřují vzhůru a rámují zářící sluneční kotouč, který zdá se pulzovat vnitřním teplem.

Kompozice působí zároveň intimně a rozlehle, zve diváka, aby se zastavil v tomto tichém, zamyšleném okamžiku soumraku. V díle je cítit klid a pomíjivost — efemérní krása přírody zachycená v prchavém okamžiku. Namalováno po první světové válce, toto dílo šeptá o obnově a míru, nabízí jemný únik do klidných rytmů přírodního světa. Jemná rovnováha mezi světlem a stínem, barvou a formou vnáší scéně život a činí z ní nadčasový hold kouzlu západu slunce nad Temží.