Obraz vyzařuje teplo a intimitu a zachycuje pomíjivý okamžik na pláži, kde matka jemně zvedá své dítě, připravující se na radostné cákání vody. Postavy jsou obklopeny měkkým, vířivým pozadím modré a zelené, evokujícím podstatu větrného plážového dne. Matka, s tmavými vlasy svázanými do culíku, zosobňuje mateřského ducha; její výraz je jemný, zaměřený na dítě, které vypadá jak vzrušeně, tak mírně váhavě. Starší dcera, stojící poblíž, je bosá, zvědavě pozorující scénu, a červená mašle ve vlasech jí dodává kouzelnou barevnost.

Umělec používá plynulé tahy štětcem, které dávají postavám pocit pohybu a života, jako by divák téměř mohl slyšet tiše šumící vlny, které narážejí na břeh. Barevná paleta je uklidňující i energická, harmonizující s živou energií léta. Tato kompozice nejen zdůrazňuje rodinné vazby, ale také zve diváka, aby si vzpomněl na své vlastní vzpomínky z dětství na pláži, vůni slané vody a vzrušení z hraní ve vlnách. Historický kontext tohoto díla, který pravděpodobně odráží konec 19. nebo začátek 20. století, hovoří o období, kdy se rodinné volnočasové aktivity stávaly stále běžnějšími, zejména v dostupných pobřežních oblastech, což v konečném důsledku naznačuje změnu ve společenské dynamice a rodinné zábavě.

Obecně vzato, toto dílo není prostým zobrazením dne na pláži; zachycuje nuancované emoce mateřství, nevinnost a radost ze společných zkušeností v přírodě. Hravost odrážející se ve scéně spojuje minulost s lehkým přítomností a připomíná nám pomíjivé okamžiky života.