Tento umělecký kousek zachycuje radostnou podstatu dětství na pláži, obklopenou slunečním světlem a rytmickým zvukem vln. Tři děti si hrají v mělké vodě: dva chlapci, kteří jsou šťastně bezstarostní, a dívka, která je pečlivě sleduje. Chlapci, jeden na kolenou ponořený do písku, vyzařují bezpříkladnou zvědavost, zatímco druhý, hravě stříkají vody, ztělesňuje svobodu letních dní. Postavení dívky, mírně nakloněná, naznačuje okamžik rozjímání uprostřed chaosu; její růžové šaty se krásně kontrastují s jejím žlutým slaměným kloboukem.

Paleta barev je doménou jemných pastelů, s náznaky jiskřivě modré a pískové žluté, které uchopují teplo této slunečné scény. Není to pouze vizuální potěšení; evokuje zvuky smíchu a šplouchání vody, připomínajíc bezstarostné dny dětství. Technika Joaquína Sorolly — plynulé tahy štětcem a živé barvy — dodává malbě vzdušnou kvalitu, díky níž máme pocit, že bychom mohli vstoupit do tohoto klidného okamžiku napojení na přírodu. Toto dílo nejen ilustruje radost nalézanou v prostých potěšeních, ale také odráží trvalého ducha dětství, zmrzlého v čase, avšak neustále se vyvíjejícího v našich vzpomínkách.