Před mouma očima se odehrává scéna krajní chudoby a zoufalství, vytesaná s hlubokým pocitem smutku. Postavy jsou skrčené dohromady, jejich tvary neurčité, ale hmatatelné v jejich utrpení. Žena, zdánlivě jediná, která nabízí pomoc, se sklání nad skupinou postav, možná nabízí podporu z malého pohárku. Zrnitá textura rytiny přispívá k ponuré atmosféře, svědectví o tvrdých realitách, kterým mnozí čelí. Kompozice se svým důrazem na skrčené postavy a rozlehlý, nemilosrdný prostor kolem nich podtrhuje pocit izolace a zranitelnosti. Emocionální váha je těžká, odrážející hluboké umělcovy sympatie k údělu utlačovaných.