Odehrává se scéna mrazivé teatrality; v centru pozornosti jsou dvě groteskní postavy. Jedna, kostrovitá žena se závojem, drží kartu s nápisem „Que tal?“ – „Jak se máš?“ – otázka, která nabývá hluboce znepokojivé rezonance. Vedle ní žena ve zdobených šatech zírá prázdně, v ruce má pero nebo jehlu. Nad tím stojí éterická okřídlená postava, která mává koštětem, jako by se chystala scénu zamést, nebo snad ohlásit zúčtování. Mistrovství umělce ve světle a stínu vytváří dusivou atmosféru, zdůrazňující chorobnou fascinaci smrtí a plynutím času, která definuje pozdní tvorbu umělce. Kompozice je klaustrofobická, vtahuje nás do znepokojivé interakce; tlumená paleta, v níž dominují zemitý tón a duchovně bílá ženského oblečení, umocňuje pocit hrůzy. Je to dílo, které hovoří o smrtelnosti, marnivosti a vždy přítomném duchu úpadku – intenzivní vize lidské křehkosti.