Dílo zachycuje klidnou postavu oblečenou do plynulých šatů, vyzařující klidnou přítomnost. Žena, často vnímaná jako postava podobná madoně, jemně spočívá v meditativní pozici, držíc bílou vlajku, která ve svém středu nese výrazný kruhový symbol – emblematické zobrazení duchovní jednoty. Hluboké bordó a levandulové odstíny její róby vytvářejí bohatý kontrast s živým žlutým pozadím, vyzařujícím ze zářivé svatozáře, která rámuje její hlavu, téměř vyzývajíc diváky do éterické říše. Její výraz je projevem klidného ujištění, ztělesňující jak sílu, tak jemnost.

Po obou stranách se nacházejí dvě okna, která ukazují krajinu mísící snovou kvalitu s realitou; hory v dálce šeptají příběhy starodávné moudrosti a vzdálených obzorů. Mistřihrané použití barev Roerichem oživuje atmosféru, probouzí pocit míru – odraz jeho víry v umění jako životně důležitého mostu mezi náboženstvím, uměním a vědou. Tento kus vyvolává meditativní zážitek, vyzývajíc diváky, aby se zamysleli nad hledáním harmonie a osvícení, které překračují každodennost. Je to víc než pouhá reprezentace; je to nadčasové volání, abychom si připomněli naši společnou lidskou cestu a snažili se o mír.