Zalité jemným, skvrnitým světlem venkovského odpoledne, toto dílo zachycuje klidnou jednoduchost života na farmě. Žena sedí tiše na sluncem osvětlené zemi, její postoj je uvolněný a zamyšlený, zatímco kolem ní klovou slepice. Rustikální chalupa na pozadí s doškovou střechou a dřevěným plotem je obklopena živou zelení a vysokými stromy, jejichž listy filtrují světlo v tanci světla a stínu. Zručné tahy štětcem a impresionistická technika umělce dodávají listí a zemi živou texturu, díky níž si divák téměř může představit šustění listů a vzdálené kdákání slepic.

Kompozice zve oko k putování – od popředí, kde žena a zvířata sdílejí klidný okamžik, až k chalupě, kde postava zřejmě vykonává každodenní úkoly – vytvářející příběh tichého venkovského života. Zemité tóny zelené, hnědé a teplé světlo vyvolávají pocit nostalgie a spojení s rytmem přírody. Dílo odráží ocenění konce 19. století za zachycení obyčejných venkovských scén s intimní, téměř poetickou citlivostí, zdůrazňující krásu každodenních okamžiků.