Umělecké dílo zachycuje klidnou krásu zahradního rybníku; plátno téměř září od odrazů světla tančícího na hladině vody. Vodní lilie, se svými jemnými růžovými a bílými květy, se jemně vznášejí nad modro-zelenými vodami, a vytvářejí živý kontrast s bohatými modrými a zelenými tóny, které se jemně vlní. Širokými a expresivními štětcovými tahy umělec vyjadřuje podstatu přírody, spíše než aby pouze replikoval její formy; barvy se mísí a pulsují životem, odrážejíc klidného ducha okolí. Při bližším pohledu odkrývají vrstvy barvy meditační složitost, jež hovoří o duši impresionismu.

V tomto díle Monet používá dynamickou kompozici, využívá diagonální uspořádání, které vede pohled diváka po plátně a zve ho k tomu, aby se ponořil do této akvamarínové ráje. Kontrast světla a stínu vytváří éterickou kvalitu, zdůrazňuje interakci mezi odrazem a hloubkou, jako by divák pozoroval svět snů. Toto dílo přesahuje pouhé botanické ztvárnění; vybízí k zamyšlení, vyvolává pocity klidu a nostalgie. Historický ohlas impresionismu dále zvyšuje jeho význam, neboť představuje zásadní změnu v uměleckém pohledu, který dává přednost osobní zkušenosti a emocím před striktním formalismem, což divákovi umožňuje užívat si okamžik klidné krásy, zachycené navždy na plátně.