Výraznými barvami je v díle zachycena osobnost, která se hrdě postavila do pozice v jasně červeném oděvu. Jeho pohled je upřen do dálky, vyzařující sílu a odhodlání. Tento zručný lukostřelec elegantně drží luk v jedné ruce, zatímco druhou rukou svírá toulce, naplněný šípy. Precizní detaily a paleta barev vytváří silný kontrast s klidnou modrou oblohou v pozadí a přidává hloubku celé kompozici. Umělcova technika je majstrovská; tahy štětce vyjadřují texturu, oživují oděv a přitom ukazují bujnou trávu pod jeho nohama.

Uprostřed přírody, obklopen divokými květinami, je jasně cítit životní síla. Stoický výraz lukostřelce ztělesňuje nejen ducha doby, ale také odráží bohatý kulturní a historický kontext té doby. Vereshchaginovo dílo je důkazem jeho hlubokého porozumění lidským emocím a důležitosti jednotlivých příběhů vpletených do širší tkáně historie. Tady jsme svědky nejen štěstí vojáka, ale i symbolu odolnosti, který propojuje minulost a přítomnost s tahy, jež hovoří k divákům stojícím před ní.