Plátno vybuchuje okouzlující škálou barev, zachycující éterickou krásu raného jara. Jemné pastelové tóny — měkké růžové, jemné zelené a teplé žluté — se harmonicky prolínají a vytvářejí atmosférický pocit probuzení. V popředí se ze země tyčí kostnaté větve stromů, zdobené nejjemnějšími náznaky rodícího se života. Směřují k nebi, usilující o měnící se světlo, které prochází krajinou, naznačující znovuzrození, jež tato sezóna symbolizuje.

Jak pohled diváka zasahuje hlouběji do kompozice, malba odhaluje skvrny živého listí a skvrnitého slunečního světla, které se filtruje mezi větvemi. Na pozadí se naznačuje vzdálená struktura, možná usedlost pohodlně umístěná v této snové krajině, dokonale splynutá s okolní přírodou. Tato scéna vyjadřuje klidnou poklidnost, jako by čas v přítomnosti prudkého oživení přírody zpomaloval. Každý tah štětce se zdá být záměrně umístěn, pečlivě umístěný, aby vyvolal pocit očekávání, které doprovází příchod jara, zapalujíc v duši diváka pocit nostalgia a naděje.