Tato poutavá krajina zachycuje rozsáhlé pole poseté mnoha kupkami sena, zalité teplým zlatavým světlem zapadajícího slunce. Umělec používá bohatou, texturovanou štětcovou techniku připomínající impresionistické metody, vrstvením barevných teček vyzařujících od jasného slunce dominujícího horní části kompozice. Obloha je vířící směs měkkých růžových, oranžových a žlutých odstínů, plná světla a pohybu, která obklopuje celou scénu klidnou, ale dynamickou atmosférou.

V popředí stojí osamělá postava ženy, která zamyšleně stojí mezi kupkami sena, čímž přidává pokornou lidskou měřítko k rozsáhlé venkovské krajině. Paleta je současně jemná i živá, zachycující pomíjivou kouzelnou hodinu, kdy denní světlo mizí, ale teplo přetrvává. Tato scéna nejen oslavuje krásu rytmů přírody, ale také zve k tiché emocionální reflexi o plynutí času a harmonii mezi prací a životním prostředím. Obraz pochází z počátku 20. století a odráží oddanost umělce zachytit efemérní kvality světla a poetický klid venkovského života.