Dílo nás ponoří do chvíle hlubokého zármutku; scénu dominuje žena v tmavě modrém rouchu, jejíž tvář je poznamenána smutkem. Kolébá bezvládnou postavu, jejíž bledý tvar kontrastuje s tmavým, tlumeným pozadím, které je jako by zahalovalo stínem. Mistrovské použití světla a stínu umělcem, zejména kolem postav, zesiluje emocionální váhu scény a vtahuje diváka do prostoru smutku a reflexe.