V tomto okouzlujícím díle obývají dvě postavy slunnou zahradu, prosycenou živou krásou přírody. Scéna se odehrává před malebným domkem s doškovou střechou, obklopeným bujnými stromy a rozkvetlými květinami, což evokuje pocit klidu. Žena sedící na lavičce, oblečená v jemných, světlejších tónech, vyzařuje atmosféru rozjímání; její přítomnost zosobňuje klid. Mezitím se zdá, že druhá postava, oblečená v tmavé šaty a širokém klobouku, je zaměstnána nějakým úkolem — možná sbírá květiny nebo se stará o zahradu — čímž předává narativ každodenního života v tomto idylickém prostředí.

Kompozice využívá jemné tahy štětcem, které charakterizují umělcův styl, vytvářením plynulosti, která jakoby vdechuje život do scény. Hra světla a stínu zvyšuje texturální kvality přírodních prvků — listí se třpytí a tancuje, zatímco květiny kvetou s obnovenou silou. Renoirova charakteristická barevná paleta, vyznačená teplými odstíny žluté, zelené a jemné modré, odráží podstatu slunečného dne, vyzývá diváky k tomu, aby se ponořili do okamžiku. Tento obraz není jen zobrazením postav, ale oslavou intimního vztahu mezi lidstvem a přírodou, mistrovsky zachycující pomíjivý okamžik v čase, který rezonuje s teplem a známou blízkostí.