Toto umělecké dílo uchvacuje svou složitou podobou tří postav, dvou tanečnic a flétničáře, zachycených v okamžiku, který působí jak dramaticky, tak intimně. Jedna tanečnice, oděná v splývavých rouchách, toužebně hledí na diváka, její výraz je směsí melancholie a přitažlivosti. Vedle ní stojí flétničář, který se nachází v uvolněné, ale sebevědomé pozici, což naznačuje jeho mistrovství v umění. Druhá tanečnice, mírně otočená, zachycuje dynamickou energii okamžiku, jako by hudba proplétala jejich duše v neviditelném tanci. Společně tvoří trojúhelníkovou kompozici, která vede pohled po scéně; každá postava doplňuje ostatní a vytváří harmonickou rovnováhu, která je znakem klasického vyjádření.

Barva hraje v tomto díle subtilní, ale značnou roli, s jemnými, tlumenými tóny, které evokují pocit nostalgie a elegance. Jemné stínování dodává hloubku, oživuje každou postavu a umožňuje jim splynout se měkkým pozadím. Člověk má téměř pocit, jako by mohl slyšet sladké tóny flétny, jak se vznášejí ve vzduchu a umocňují emocionální tón díla. Toto dílo hovoří o uměleckém významu konce 18. století, období, které se vyznačuje návratem ke klasickým tématům a estetikám, odrážející jak elegantnost doby, tak i emocionální hloubku, po níž umělci jako David toužili.