Tento nádherně zpracovaný portrét zachycuje mladou italskou dívku držící kyselé pomeranče, což je námět vyzařující nevinnost a tichou důstojnost. Technika umělce je mistrná: jemné, téměř zářivé tóny pleti jemně kontrastují s živými červenými a zelenými barvami její tradiční výbavy. Její oči, hluboké a výmluvné, zdají se diváka zvát k pokojnému okamžiku rozjímání. Kompozice je intimní, zasazena do oválného rámu, který soustředí pozornost na postavu a izoluje ji od jemně rozmazané krajiny v pozadí.

Barevná paleta je bohatá, ale harmonická, vyvažuje přirozené zemité tóny pomerančů a jejího šatu s chladnou modří oblohy, což přidává pocit hloubky a klidu. Štětec je použit jemně, zejména v detailech vyšívaného korzetu a jemných záhybů halenky. Emocionálně obraz vyvolává nostalgii a obdiv k kulturnímu dědictví, připomíná jednoduchost a krásu každodenního života v 19. století v Itálii. Dílo je svědectvím umělcovy schopnosti spojit realismus s poetickým teplem.