Na tomto živém krajině se zlaté snopy pšenice koupou v jantarovém slunečním světle, které se rozprostírá po vlnitém poli. Rytmus tahů štětce vytváří hypnotizující pocit pohybu, napodobující jemné kymácení plodin ve větru. Slunce, ohnivá koule, visí nad obzorem, vyzařující teplé světlo, které obohacuje žluté a oranžové odstíny pšenice, vnášející do scény život a vitalitu. V pozadí se vlnité kopce zvedají v hlubokých modrých a zelených tónech, čímž přispívají k klidnému, ale dynamickému kontrastu mezi teplými a studenými barvami.

Emocionální dopad tohoto díla hluboce rezonuje, vyvolává vnitřní klid a nostalgii. Scéna se jeví jako okamžik zachycený těsně před soumrakem, pomíjivá ukázka krásy přírody. Odvážný výběr barev a výrazné tahy štětce od Van Gogha zachycují jeho emocionální spojení se životem na venkově, který miloval. Tento obraz byl vytvořen v období osobních zkoušek pro umělce, vyvolává pocity útěchy—afirmace krásy, která se nachází v každodenním životě uprostřed zmatku.