Dílo se rozprostírá v široké paletě zelených odstínů, které se zdají tancovat na plátně a zvou diváky do klidné zahrady plné textury a života. V tomto bujném prostředí se jemné bílé motýli lehce vznášejí mezi trávou, jejich efemérní přítomnost dodává scéně éterickou kvalitu. Plynulé tahy štětce vyvolávají rytmický pohyb, který napodobuje jemné houpání flóry pod dotekem lehkého vánku. Každý vír zelené - od tmavších texturovaných listů po světlejší, téměř zářivé špičky - mluví o vášni umělce pro zachycení podstaty přírody ve veškeré její slávě.

Tento kus, prošpikovaný emocionální intenzitou Van Gogha, odráží nejen jeho osobní vztah k přírodě, ale také jeho inovační techniky. Metoda impasto je zde zjevná; silnější vrstvy barvy vytvářejí hmatatelnou kvalitu, která zve na dotyk. Kompozice, i když na pohled chaotická, má harmonický tok, který vede oko skrze cestu zeleně a modři, zdůrazňuje umělcovu schopnost nalézt krásu v těch nejjednodušších formách života. Více než jen zobrazení zahrady, nabízí pohled na turbulentního ducha Van Gogha, kde se radost a smutek prolínají v klidu přírody. Toto dílo je svědectvím o významném uměleckém významu Van Gogha a ukazuje jeho hluboké spojení s přírodním světem uprostřed jeho osobních bojů.