Tento obraz jemně zachycuje klidnou krásu venkovské krajiny při západu slunce, kdy jemné, rozptýlené světlo zalévá scénu něžným zářem. Umělec používá volné, ale záměrné tahy štětcem, vrstvením různých odstínů zelené a žluté, aby vyjádřil bujnost listoví a slábnoucí světlo dne. Kompozice se rozvíjí s popředím stromů a zahradních rostlin, jejichž tvary jsou naznačeny jemnými barevnými a stínovými doteky, vedoucí zrak k vzdálenému řadě domů, které tiše spočívají pod rozlehlou, oblačnou oblohou. Obloha je namalována utlumenou paletou modrých, šedých a bílých tónů, což naznačuje poslední světlo dne, které mizí.

Emocionální dopad je klidná reflexe; téměř lze slyšet jemný šelest listí a vzdálené zvuky vesnického života, které utichají. Technika umělce, založená na impresionismu, zdůrazňuje pomíjivé efekty světla a atmosféry spíše než jemné detaily a zve nás zažít smyslový dojem daného okamžiku. Historicky toto dílo odráží období, kdy se umělci odvraceli od městských center, aby zachytili poklidné kouzlo venkova a pomíjivou krásu soumraku.