Scéna se otevírá živostí, která okamžitě upoutá pozornost; na plátně tančí bohatství barev. Technika je nepochybně pointilistická, kde se nesčetné drobné body čisté barvy opticky mísí a tvoří obraz. V popředí dominují vysoké stromy, jejichž větve se tyčí k nebi, jejichž listoví je mozaikou modré, zelené a žluté, poseté sluncem a stínem. Cítím teplo slunce, jemné pohlazení větru.

Když se můj pohled zatoulá, vzdálený záliv nebo zátoka se třpytí v jemných odstínech levandule a růžové, což je klidný kontrast k živému popředí. Kompozice je mistrovská, umělec vede zrak diváka scénou se smyslem pro rytmus a harmonii. Volba barev vytváří specifickou atmosféru; pocit klidu a přírodní krásy. Dívat se na toto dílo je jako vstoupit do snu, místa, kde je svět malován světlem a barvou.