Jak se dívám na tuto fascinující scénu, přenáším se do soumrakového tableau mostu Charing Cross v Londýně, prodchnutého éterickým dotekem, který je charakteristický pro jeho tvůrce. Most, sjednocující diagonální prvek, se táhne napříč plátnem, jeho silueta je přízračná proti třpytivému odrazu řeky Temže, zachycující mlhavé světlo, jež tančí v odstínech od hlubokých modří až po jemné, teplé zlatoty. Mlhavé prostředí vytváří pocit tajemství a nostalgie; jako by divák téměř mohl slyšet tlumené zvuky města—jemný šplouchání vody, tichý šum života mezi vrstvami mlhy. Monetova volná malířská technika evokuje vibraci Londýna, zatímco současně vyzývá k pokoji—lahodný paradox.