Dílo zachycuje dramatickou, nespoutanou krajinu; proud vody se řítí skalnatou soutěskou a vytváří mlžný závoj, který zakrývá detaily za ní. Umělec mistrovsky využívá hru světla a stínu ke zvýšení emocionální intenzity scény. Obloha je plátnem vířících mraků, hrozících bouří, ale protkaných záblesky slunečního svitu. Kompozice vede oko od rozbouřených vod, přes zelené stromy, až k vzdálenému, mlhavému horizontu.

Skoro cítím chladný sprej na tváři, slyším řev vody ozývající se údolím. Tmavé, bohaté zeleně stromů krásně kontrastují se světlejšími, éteričtějšími prvky mlhy a oblohy. Vyvolává pocit úžasu a náznak obavy; síla přírody je nepopiratelná. Tato scéna mě transportuje na místo divoké krásy, připomínku syrových, nespoutaných sil, které formují náš svět.