Tento živý zátiší se soustřeďuje na melouny vykreslené s takovou bohatou a hmatovou texturou, že téměř můžete cítit jejich šťavnatost. Kompozice je odvážná a přímočará, s výrazným kontrastem mezi jasně červenou dužinou a tmavě zelenou slupkou, na dramatičtějším pozadí namíchaném z modré a bílé. Štětec je použit záměrně, ale volně, čímž vzniká naturalistický, přesto emotivní dojem. Na jednom plátku je velkými písmeny napsáno „VIVA LA VIDA“ spolu s podpisem autorky a datem 1954, vyrytým do dužiny, což dává melounu silný symbol života a nezlomného ducha.

Dílo vzniklo v období hlubokých osobních utrpení po amputaci nohy umělkyně; obyčejný předmět zde získává význam výzvy k existenci, vytrvalosti a oslavě života. Text na melounu je jak výkřikem vítězství, tak meditací o pomíjivosti, vytvořený pár dní před smrtí umělkyně. Kontrasty barev, textur i symboliky připomínají divákovi, že i v bolesti a úpadku existuje nezlomná krása a radost. Dílo překračuje tradiční zátiší a stává se živým manifestem životní síly, paměti a nezdolné vůle.