V tomto živém díle je divák okamžitě přitahován explozí barev z kytice květin, převážně mixu jemně růžových a živých červených, které se zdají pulzovat životem. Anemony se zdají tančit uvnitř elegantní Delft vázy, jejíž modré a bílé vzory přidávají kontrastní chlad, stabilizující jinak teplou kompozici. Pozadí je zobrazeno v teplém, zemitém tónu, který obklopuje scénu a směřuje pohled na bohaté textury a vrstvy okvětních lístků kytice. Každá květina je ztvárněna oblíbenou technikou impasto, což dodává hmatatelnou hloubku, téměř jako by pozval diváka, aby se dotkl jemných okvětních lístků.

Renoirova volba barevné palety je obzvlášť nápadná; obratně vyvažuje přehnanost květin s detailním řemeslem vázy. Hojnost anemonů naznačuje prchavou krásu, vyvolává pocity radosti a nostalgie—připomíná pomíjivou povahu života a umění. Tento zátiší slouží nejen jako svědectví radosti z přírodní krásy, ale také jako důkaz Renoirovy mistrovství v barvě a formě, zvoucí diváka, aby ocenil malé, a přesto hluboké okamžiky krásy v každodenním životě. Emoční dopad hluboce rezonuje, neboť malba je jak osvěžující, tak kontemplativní, zachycující okamžik v čase, který se cítí nesmrtelný.