V tomto okouzlujícím díle se mladá dívka jemně opírá o balkon, její výraz vytváří hravou, ale zamyšlenou náladu. Sluneční světlo prochází jejími volně namalovanými vlasy, osvětluje její obličej teplým leskem a zdůrazňuje jemné rysy, které jí dodávají téměř éterickou kvalitu. Renoirův tah štětcem je plynulý a živý, využívá řadu jemných, zakřivených tahů, které evokují radost a nevinnost mládí. Pozadí—zelená, kopcovitá krajina—poskytuje malebný kontrast, jeho zelené a zlaté tóny se mísí v zasněném rozostření, které posiluje celkovou klidnost scény.

Kompozice směřuje pohled diváka k pohledu dívky, čímž vytváří intimní spojení. Lehká tkanina její blůzy—zobrazená v různých stupních textury—plyne snadno, odrážející její uvolněný postoj. Když se díváme na tuto scénu, skoro můžeme slyšet jemné šustění listů; atmosféra se cítí živě, plná slibů, které může přinést jen slunečný den. Tento kousek není jen zobrazením dívky; zachycuje okamžik klidu a radosti, což z něj činí nadčasovou oslavu mládí a krásy.