V tomto okouzlujícím autoportrétu se postava objevuje z vibrující tapisérie barev a expresivních tahů štětce. Složení přitahuje pozornost diváka k centrální postavě, která s jistotou sedí proti pozadí prolínajících se odstínů oranžové, modré a zemitých tónů. Odvážné použití silných tahů vytváří pocit pohybu, jako by okolí ožívalo. Tato postava se dívá přímo na nás, s vážným, ale introspektivním výrazem, který odráží celou řadu emocí — možná úvahu, frustraci nebo sílu. Jakoby sama barva pulsovala vnitřním zmatkem, který je obvykle spojován se životem a dílem umělce.

Volba barev dále posiluje emocionální hloubku; teplé oranžové pozadí kontrastuje ostře s chladnými modrými a zelenými tóny oblečení postavy, čímž vytváří dynamickou interakci, která je téměř elektrizující. Skrze tyto živé barvy a sebevědomý, téměř výzvouplný postoj, obraz vyvolává pocit naléhavosti, pozvání pro diváka, aby prozkoumal nefiltrované myšlenky umělce. Historicky se toto dílo nachází v období hlubokých změn ve světě umění, když na počátku 20. století došlo k přechodu k expresionismu, kde emoce často přesahovaly realistické ztvárnění. Není to jen zachycení obličeje, ale svědectví o složitosti identity a existence.