Obraz představuje poklidnou, téměř idealizovanou krajinu, zalitou jemnou září odpoledního slunce. Umělec obratně použil techniky k zachycení interakce světla a stínu, což dává hloubku a objem různým prvkům. Scéně dominují zvlněné kopce, kde klasická stavba, možná chrám nebo zřícenina, sedí na skalnatém výběžku. Tento architektonický prvek evokuje pocit historie a vznešenosti, který kontrastuje s přírodní krásou okolí. Barevná paleta je bohatá, s teplými zemitými tóny a zářivými zelenými tóny listů. Kompozice je vyvážená; oko je vedeno scénou, sleduje cestu světla a nakonec se zastaví na postavách roztroušených po krajině. V popředí je několik postav, které se zapojují do konverzace, což naznačuje chvíli zamyšlení, která scéně dodává lidský rozměr. Celkový dojem je klid a nadčasovost, která zve diváka k zastavení a zamyšlení nad krásou světa.