V tomto živém zobrazení přírody stromy hrdě vztyčené, jakoby šeptaly tajemství země těm, kdo se zastaví, aby pozorovali. Dílo okouzluje svými živými tahy štětcem, které tancují na plátně ve zběsilé směsi zelené a hnědé, vytvářející okouzlující hru světla a stínu. Van Goghova technika vnáší do scény téměř hmatatelnou energii; točící se listy se zdají houpac na jemném vánku, zvoucí diváka do této klidné lesní útočiště.

Kompozice je překvapivě dynamická, vede pohled skrze vrstvy bohaté zeleně poseté občasným zábleskem zlatého světla prosvítajícího skrze listy. Emoční dopad je hluboký; vyvolává klid a ticho přírody, poskytující útočiště před chaosem každodenního života. Historicky toto dílo odráží Van Goghovo zkoumání venkovních scén v období, kdy byl hluboce spjat s krásou přírodního světa. Tento význam nejenže označuje jeho vývoj jako umělce, ale také zdůrazňuje jeho schopnost přetvářet jemné okamžiky přírody na živé, nezapomenutelné zážitky.