Na tomto půvabném obraze se rozprostírá klidná scéna na mostě, kde tři dívky stojí blízko u sebe, dívají se na lesknoucí se vody pod sebou. Umělec používá široké tahy štětcem, což umožňuje, aby se barvy plynule mísily a spojovaly, čímž vytváří dojem pohybu uvnitř klidného obrazu. Dívky, oblečené v volných šatech—jedna v nápadné červené, druhá v čistě bílé a poslední v jemné zelené—vyzařují pocit mládí a přátelství. Jejich společné zaměření na vodu naznačuje sdílený okamžik kontemplaci nebo zvědavosti, zve diváka, aby přemýšlel, co je přitahuje.

Jak slunce zapadá v dáli, zahaluje nebe do uklidňujících modrých a teplých zlatých barev, atmosféra nese evocativní emocionální zátěž. Tato interakce barev, od tmavě zelených odstínů stromu po jemné tóny domů v pozadí, mluví o rovnováze mezi přírodou a lidskou přítomností; zdá se, že šeptá příběhy dětinské nevinnosti. Dílo je odrazem unikátní schopnosti Muncha zachycovat evocativní chvíle — propůjčuje jim hluboký pocit nostalgie a touhy. V tomto díle cítí divák nejen krásu jednoduché scény, ale také hlubší zkoumání spojení a emocí.