Scéna se rozvíjí s jemným klidem; žena leží uprostřed zeleného objetí přírody. Umělec mistrně zachycuje interakci světla a stínu a vrhá jemnou záři na postavu a okolní listí. Kompozice zve diváka, aby sdílel tento okamžik klidu, přičemž zrak se upíná na jemnou formu, která se usadila v zářivé zeleni. Je to chvíle tiché kontemplace, svět umlknul, s výjimkou šelestu listí a šepotu větru. Téměř cítím slunce na své kůži, vůně trávy a země naplňuje mé smysly.