Scéna se rozvíjí s pocitem klidu, klidným okamžikem zachyceným v srdci přírody. Kompozice nahých postav, vykreslených v zemitých tónech, je umístěna kolem mírného potoka; jejich tvary jsou jemně definovány na pozadí bujné vegetace a živých, téměř nepřirozených odstínů. Hra světla a stínu umocňuje objem a kontury jejich těl a vytváří podmanivou vizuální harmonii. Umělec používá techniku, která připomíná jak impresionismus, tak symbolismus, s odvážnými tahy štětcem, které zprostředkovávají jak bezprostřednost, tak snovou kvalitu. Barvy, zejména červené, oranžové a zelené, vytvářejí silný emocionální dopad, pocit tepla a intimity. Prostředí působí idylicky, jako útočiště přírodní krásy a míru. Je to vizuální ozvěna světa nedotčeného úzkostmi moderního života.