Obrovský rozměr přírody se rozprostírá v klidné krajině, kde zvlněné kopce lákají pod měkkou, matnou oblohou. Dílo zve diváka do klidné scény — zelené, bujné pole se táhnou, jak jen oko dohlédne, prokládána jemnými vlnami, které zdánlivě dýchají v tichosti okamžiku. V přední části se tyčí několik osamělých stromů, jejichž listy šustí ve vzduchu, dodávajícím pocit života a odolnosti tváří v tvář obrovskému pozadí. Tyto stromy, silné a osamělé, nejsou jen prvky krajiny; zosobňují trvalého ducha přírody, zachycují podstatu osamělosti.