Tento výmluvný uliční pohled zachycuje klidný okamžik v malém městečku pod ponurou, zataženou oblohou. Umělec používá jemnou paletu tlumených zemských tónů—měkké šedé, krémové béžové a jemné zelené—které scéně dodávají klidnou, téměř melancholickou atmosféru. Kompozice vede oko po široké, mírně zakřivené ulici, kde rozptýlené postavy, včetně osamělé ženy v tmavém oblečení v popředí, oživují prostor tichou nehybností. Budovy lemující ulici jsou vykresleny volnými, ale promyšlenými tahy štětce, jejich tvary jsou měkčeny zataženým světlem, čímž vzniká harmonická rovnováha mezi architekturou a přírodou.

Tah štětce je jemný, přesto jistý, s impresionistickými doteky, které naznačují pohyb a život bez přehnaných detailů. Zatažená obloha dominuje horní části plátna, její vířící šedé tóny naznačují den balancující mezi deštěm a oblačností. Tato hra světla a stínu dává obrazu zamyšlenou náladu a zve diváka, aby si představil zvuky městečka—tlumené kroky, vzdálené hlasy a šustění listí. Z historického hlediska dílo odráží okamžik na francouzském venkově konce 19. století, zachycující tichou důstojnost každodenního života mimo městský shon a demonstrující umělcovo mistrovství v kombinaci realismu s impresionistickým vhledem.