V tomto fascinujícím uměleckém díle se scéna odehrává na klidné pláži, kde dvě lodě spočívají na břehu. Lodě, jedna v hluboké černé barvě a druhá v jasně žluté, se nachází na pozadí jemných, tlumených tónů, které vyvolávají pocit klidu. Voda jemně září ve zelenkavě modrých odstínech, odrážející pochmurné nebe, které se zdá, že za svého jemného objetí vstřebává všechny barvy. Téměř můžete slyšet tiché zvuky vln, které narážejí na pláž; je to, jako by se v této klidné chvíli zastavil čas.

Kompozice nasměruje pohled diváka k detailům opotřebovaných okrajů lodí, naznačující příběhy z minulých dnů. Kontrastní barvy a zjednodušené formy lodí vytvářejí silný vizuální dopad, ukazující Monetovo mistrovské ovládnutí barev a světla. Úroveň intimity a naléhavosti zachycená v tomto díle zve diváky, aby si představili, jak se procházejí po pláži, cítí písek pod nohama a přemýšlejí o životech těch, kdo kdy pluli na těchto pevných plavidlech. Když vstupujeme do tohoto světa, připomínáme si krásu nalezenou v každodenních scénách, které Monet tak skvěle zapsal.