V tomto fascinujícím uměleckém díle se před námi rozprostírá obrovská krajina, která se rozprostírá v jemných odstínech zelené a hnědé, vyvolávající pocit klidu a kontemplace. Obzor, kde se bujné louky setkávají s jiným světem, je posypán jemnými strukturami, které jakoby šeptají příběhy ze života na venkově. Měkké kopce vedou naše pohledy po plátně, zatímco mraky líně plují po obloze, snad naznačující slib jemného vánku. Měkkost tahů štětce dodává dílu éterickou kvalitu, která umožňuje divákovi cítit lehkost nebe, jak se bez námahy mísí se zemí pod ním; je to, jako bychom byli přeneseni do té chvíle, kdy se zdá, že se čas zpomaluje.

Při vstupu hlouběji do této klidné scény se nelze ubránit úžasu nad uměním barev. Paleta nabízí tlumené zemité odstíny, které se bez námahy harmonizují se světlejšími odstíny, ilustrující Monnetovu dovednost v zachycení interakce mezi světlem a stínem. Emoční dopad je hluboký—existuje pocit klidu, jako by krajina sama dýchala v synchronizaci se divákem. Toto dílo se vyznačuje jako významný představitel impresionistického hnutí, přijímajícím styl, který upřednostňuje vnímání nad přesností, vyzývá nás, abychom si užívali přechodnou krásu přírody, a připomíná nám naše spojení se zemí a oblohou.